První kroky dalšího dne, kdy hledám sebe. Jemný dusno a teplo. Myšlenky přeskakují do minulosti, opar přicházejícího deště zakrývá zadní plány a jednotlivosti pozoruju jen z blízka, jsou ale stejně matný . Sleduju hru větru se zelenou kulisou. Dnešní den trochu proklouzl mezi prsty a já spěchám na schůzku s nocí. Včera jsem prošel usínající město a usmíval se na tu letní parádu zvuků....
Vlaštovky pokřikovaly do zdí domů,
svýma kruhama je přišívaly k sobě,
slyšel jsem baldachýn léta nad hlavou,
a tak město znělo a bylo to jaksi hebký,
šero se se sneslo a podalo mně jemně nataženou ruku,
tahle hudba utichla během posledních doušků vína.
Neurčenej cíl našel jsem až doma,
pár řádek salátový knihy a nic, než sny dneška.
