Tak, jak jdu trávou a máčím si nohy její rosou, tak smívám tenký filmy, hledám požitky a dívám se na duhu v kapkách. Slyším zpěv v chrámu srdce a obdivuju jeho pevnou a štíhlou stavbu, gotika lásky a baroko tužeb. Vystavět vše od základu pevnejch, Ty jsi Petr, ty jsi skála a na tobě zbuduji svou církev.....než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš... sumarizovaná dialektika každýho z nás... jsme smotaninou tužeb a chyb, bojovat sami za sebe a neutopit se. Láska se někdy rozprostírá do konečků prstů, tenký předivo jako nervy, vytrhat a nakypřit nebo cítit povrch pro jeho hloubku.

asi jsem se zamilovala :D.
naprosto dokonalý. všechno, co jsem tu zatim přečetla, mě dostávalo do jiný dimenze :D. fakt úchvatný. má to něco v sobě, přilepí to. a ty obrázky.. (: