Třešně už dozrály a padajíce na zem sytí půdu zárodky své matky, tak jako naše životy a myšlenky rozprostřeny do světa trvají jen pro chvíle, který jsou jim dopřány. Včera jsem uložil sychravej večer na pohovku těsně jej držel, dal jsem mu dobrou noc, Jemu i sobě...měl jsem ale ještě kus papíru, svůj svět a nitro jsem do něj zabalil a obkreslil tenkou linkou, rozmotal jsem jej a s ránem doplnil bujarý děj...zase povolila bělostná podstata nepopsané plochy a tenká linka je hluboko pod nánosem okolností...
