Mám zase sny plný naděje směřující tam, kde mě nikdo nečeká s otevřeností a kde jsem slíbil umlčet svoje myšlenky. Ráno jsem se probudil a našel vlas, jeden, dva, letní šaty pod polštářem, ale ruka sklouzla do prázdnoty. Zase ten rozpor touhy a rozumu, zase zápas. Musím bojovat, ikdyž cíl je mlhavý, vlastně pro cenu života jako takovýho. Bráním se potem, něco za mnou je vidět, to člověka potěší. Dneska krásnej vítr, šumění bříz a osik, vosy, zase je jich dost, né, že bych je miloval, ale už dva roky jich moc nebylo. Polední zvony mě pohladily, melodie a rytmus nedělního poledne. Prožitky a rituály, který byly naše, se učím prožívat sám, neakcentovaný sdílení mě naplňovalo, ale každá nová dovednost se cení, batole vstává a taky padá. Za svoje chyby pikám, je to očista a běh života. Cesta byla dobrá, pěkná, nadějná s temnýma astrálníma pošukama, pomohl jsem jim s basama, jo to šlapalo...
