Kurva, tenhle svět nemá vítěze, snad jen smířené. Zase desátá brána z devíti. Ohnivý meče a cizí soukromý nicoty. Přesto zase zítra vyjde slunce, statisticky by to mělo vyjít. Repete posunutý fugy, vydrolený omítky a Avishai do mozku. Znovuzrození decimovanejch vos, vykostěný kuře, slunečná cesta s černým potahem přez lásky, shalom chaver, Kriste jsem lapenej do třesku mysly, dekadentní přelomy distribuce štestí. Vždy jsem se doplazil do postele skrze koruny stromů a světla noci...vydržíme tenhle svět, protože máme zatím jen jej, za jeho okraj nahlídnem až to bude nezbytně nutný, jen to moje rouhačství skorobezproblému. Bílá koza s sajícím kůzletem, černá kočka s posledním kotětem, černej pes s očima světce, vůně sena v lůně peklíčka s nebezkým názvem. Každej další krok je nutnej, s otázkou proč zrovna tenhle? Nejde vždy o nás...
