Až přijdu jednou domů a uvidím, že to je místo, který mě přišlo zase pozdravit a přivítat budu rád, odbývám jej teď a šlechtím v něm zvláštní pocit, zvláštní náladu, oblepil jsem jej krustou svýho pocitu bezčasí a letmýma pocitama vzletů. Pěstuju skleněnou hradbu zelenejch fiál se zbytky vinnýho kamene, který jsou připravený vystřelit ke stropu a stropit tam bakchanálii prázdnoty, která se skřípotem dopadu může změnit v drůzu amorfních lomů zbytků světla proceděnýho skrz zatažený rolety. Rozeznívá se byt po večerech, kdy si povídáme skrze hudbu a tekoucí vodu. Zachvíli to bude zase pravda, za chvíli pocítím tu vůni fermeže a špinavýho prádla, který v rohu čeká na svou cestu zpět. Nevím, zda oživuju já jej, nebo on mě, vedeme dialog gest a haptickejch vjemů.
