Kostky jsem pomalu doskládal, ne teda všechny, ale představa obrázku už je, připravuje se dřevěná ohrádka pro přesný vyskládání, zítra ji jdu koupit. Devět kostek a když bude jedna koulí, tak ji zformuju takovým tím dětským kladívkem, v horším případě paličkou na maso, ale snad k tomu nepřijde. Zase mi voní pod nos kafe po pravý ruce, trochu vře krev a myslím na malýho kluka, co má prasklý srdce, do života ještě ani neudělal krok a musí jej zašít, držím mu palce a těm, kterejm je nejdražší taky....zodpovědnost za druhýho je největší břímě, který člověk může mít, zkušenost zprostředkovaná, ale i tak je to naléhavej pocit. Bože chraň je všechny a dej jim sílu, odhodlání a to štestí všechno zvládnout. Dostal kluk zelený mančestrový dupačky s kapsičkama a tak, měl by je vynosit a vyhrát a prošoupat a umazat a tak.....měl by doprdele mít tu možnost...
