Bude - li mě slyšet, pošeptám do světa vyznání o třech dějstvích, rozhlídnu se kolem a rozmáchnu ruce na počest všeho, co mě naučil život, obavy změnit znovu v odhodlání. Spáchám snad ještě něco bláznivýho, abych byl a neusnul pod pavučinou omezenosti hranic osobnosti, která je ve své podstatě kostrou s pružnou obálkou. Melu šutry na prach, abych jej přidal do směsy, ze který lze uhníst skálu pod nohy. Poleju se vodou, aby stékala skrz nohy omílat a vyhlazovat tu surouvou hroudu, která poznává svět. Povalím si ten staronovej artefakt do kopce, na vrchol, kde vítr odnese ty nejmenší zapadený zrnaka z povrchu. Bude mi deníkem a otiskem okolí, bude mi zábavou v babím létě dneška.
