Další výpal krokovýho stroje, temno ráje pronárodu, skončila devastace osobnosti bez pevný hranice, nevyslyšet malověrnost oslabené víry v sebe sama, rychleji postupovat do sféry běhu A. Jo promazal jsem závity a ozubený kola, skřípot zregulovanej do alikvóty drajvu pro tuto chvíli. Něco se vylouplo, něco ještě určitě přijde. Zahnat hlad a žízeň, soustředit do uvolnění. Těším se na vítr v korunách holejch stromů s nízkým sluncem, nábožnej pocit nahoře na poli. Rozervaný Anděli držím ti palce. Stojím tu na vartě a hledím vpřed na tvá křídla, která jsou příslibem tvého letu, možná vzlétneš zítra, možná příště, dopomáhej ti v tom bůh a má přímluva
