Melancholický a bujarý melodie jako struny napjatý do podzimního lesa, praskot větví a uschlejch listů, přece jen se zelenýma prostřihama, modrýma zábleskama a paprskama do lesního prachu. Jako vytáhlý z koženýho žebradla přehozenýho přes rameno, který potahovaný je po všech místech a pauzách, životný a pevně ušitý, z tlustý vepřovice, kovový přezky. Povrch hladkej až do hněda vyleštěnej, hrubej vnitřek, leží pohozená na zemi, se svačinou v bílým ubrousku, chleba s máslem, tak čerstvým, že mi svírá sanici. Hudba se převaluje a rozbíhá, plyne a dotýká se a tiskne, prostupuje a obíhá kolem, vznáší třese zemí pod nohama. Točí se všude kolem, dává mi pocit, že stojí za to, teď jen tak sedět a poslouchat, přehrávat si barevný myšlenky. Chtělo by to kafe pod tím jasanem, kterej na mezi vždycky první zežloutne, pár šípků na tom štíhlým keři a k tomu koláč s tvarohem a povidlím.
