close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Idyla

20. prosince 2009 v 16:29
Vánoční idyla na pozadí toho všeho a přitom mála, co by si člověk dopřál, co by chtěl, ale ne tak toho co momentálně má. Nálady rotujou jak proužkatý tričko a bylo zapotřebí obout zimní boty, protože teplo od noh je balzám na všechno, v nejhorším zastrčím šlapky do radiátoru a smažím je i s použitýma ponožkama.
Zapadá nesmělý prosincový slunko , mám jej moc rád právě pro jeho plachost a zádumčivost, ptáci mlčí, život se choulí do teplejch míst, když má to štestí a najde je. Křičím a křičí všechno v mým těle, povolil jsem mu pookřát, věřím, ale nemůžu jinak, čistý byly moje myšlenky a to mě uklidňuje. Radovat se a těšit se na zrození naděje, je i očekávání bolesti, která k životu patří, je to koloběh obrody lidský duše. Dneska si mě jedno dítě spletlo se svým tátou, kterej stál opodál, kluk, co dělal malý krůčky se za mnou rozběh a volal na mě, zastavil jsem se a pochopil až za chvíli, že ten človíček se bál zůstat sám, ale splet se. Na chvíli ty roztažený ruce a červenej nos tady byl pro mě, bylo to pěkný, malej dárek náhody k vánocům. Divná je samota, nesamota, vzdálenost blízkýho, nekončící zkouška toho, co si je schopen člověk sám na sebe připravit. Dostal jsem nový barvy, který čekaj na použití, tak až přijde zase chvíle zasvětím je, ušpiňím jima papír a vydoluju to, co se usazuje na stěnách mý nádoby. Hrajou už potichu nebezký fanfáry a jemně duní pekelnej bas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama