Když spadl tichej sníh, obalil všechno tukem zimy. Noci se zdaj světlejší a klidnější. Ne tak ty vnitřní, ty jsou v normálu natáhnutý gumy. Puchří a možná praskne někde po svý délce, možná se ale elasticky smrští a položí se do vany plný teplý vody, jo zase jsem zapoměl na opravu kotle, někdy tak neurvale ryčí a řinčí, že z toho může jít až strach, taky jej napínám... Je třeba dojíst chleba z minulýho týdne, ani kousek nazmar. Strojek se otáčí po největším převodovým kole s nejmenšíma zubama, skoro ani nejde vidět jednotlivý fáze, ale když z něj na chvíli spustím oči a hned se podívám na něj zpět, nestačím se divit, kde všechno je, kam až se bez mýho pohledu dostal, jak pozadu jsem zůstal. Synchronizuju...
